Východosibiřská lajka

Originální název: Laika Vostotchno-Sibirskaia
Číslo FCI: 305
FCI skupina: V. - špicové a tzv. primitivní plemena, skupina 5 špicové a primitivní plemena, sekce 2 severští lovečtí psi, se zkouškou z výkonu.

ZEMĚ PŮVODU: Rusko

DATUM PUBLIKACE OFICIÁLNĚ PLATNÉHO STANDARDU: 13. 10. 2010

VYUŽITÍ: všestranný lovecký pes

HISTORIE: Toto původní ruské lovecké plemeno je jedním z hlavních loveckých psů v oblasti tajgy i hornatých oblastech střední a východní Sibiře. Toto plemeno se vyvinulo z potomků tangusských, yakutských lajek a lajek z oblastí kolem Bajkalu a Amuru. První popis lajky z oblasti Amuru je z počátku dvacátého století a stal se základem standartu plemene. V roce 1947 bylo plemeno Východosibiřská lajka oficiálně uznáno, provizorní standart byl publikován v roce 1949 a finální podoba byla schválena v roce 1981. V dnešní době je Východosibiřská lajka rozšířená především ve své původní oblasti. Jádro chovu jedinců dobrých v typu i ve schopnostech pro práci se nachází v Irkutsku. Rozšířená populace plemene je i v evropské části Ruska, především v oblastech Leningrad, Smolensk, Tver a v části regionu okolo Moskvy. Východosibiřská lajka je taktéž oceňovaná ve Skandinávii.

POVAHA: stálý, vyrovnaný temperament. Vitální pes s velmi dobře vyvinutým čichem a smyslem pro vyhledání kořisti a vášní pro lov, především větší kořisti. Během lovu velmi nezávislý. Přátelský, důvěřivý a milý k lidem.

STAVBA TĚLA: Pes střední velikosti se silnou a kompaktní kostrou. Délka těla od předhrudí k sedacímu hrbolu je mírně větší než kohoutková výška. Hlava je spíše velká a velmi silná. Svaly jsou dobře vyvinuté. Silná stavba kostí, více výrazná u psů než u fen. Pohlavní dimorfismus jasně vyjádřen. Psi téměř kvadratičtí, feny mírně delší. Kohoutková výška přesahuje výšku zádi o 1 - 2 cm u psů. U fen je kohoutková výška stejná nebo přesahuje výšku zádě o 1 cm. Silná hlava spíše velká v poměru k tělu, klínovitá, při pohledu shora tvoří rovnostranný trojúhelník. Mozková část je relativně široká, především u psů. Nadočnicové oblouky pouze mírně vyvinuté, týlní hrbol velmi dobře vyjádřen. Nosní houba: černá a středně velká. U bílé nebo plavé barvy srsti je přípustná i hnědá barva nosní houby. Tlama: délka tlamy je o něco menší než délka mozkovny. Pysky: středně pevné ale ne plandavé. Zuby: silné velké bílé zuby, dobře vyvinuté a pravidelně umístěné. Kompletní (42 zubů) nůžkový skus. Líce: lícní kosti jsou vyjádřené ale ne přehnané. Oči: střední velikosti, oválné, šikmo uložené, ani hluboké ani vystupující a s oddaným a přátelským výrazem. Jsou tmavě hnědé nebo jakéhokoliv odstínu hnědé v souladu s barvou srsti. Uši: vztyčené, pohyblivé, tvaru "V" se špičatým nebo mírně zaobleným koncem. Uši jsou nasazeny široko, v rovině s očima. Ušní boltce vyvinuty středně. Vnitřní strana ucha je dobře osrstěna. Osvalený, suchý, kulatý nebo mírně oválný na průřezu. Je zhruba stejně dlouhý jako hlava nebo trochu kratší. Krk je nasazen v úhlu zhruba 40° - 50° k horizontále. Kohoutek: Dobře vyvinutý, jasně vyznačený, především u psů. Hřbet: rovný, silný, dobře osvalený, středně široký. Bedra: krátká, středně široká, dobře osvalená a mírně výrazná. Záď: široká, mírně svažující se, relativně dlouhá. Hruď: široká, hluboká (hrudník dosahuje k lokti nebo 1 - 2 cm pod, především u psů), dlouhá, oválná na průřezu. Zatočený ocas nebo srpovitý nesený přes hřbet. Srpkovitý ocas nesený aniž by se dotýkal hřbetu nebo polosvěšený je akceptovatelný. Celkový vzhled končetin: nohy jsou suché, svalnaté, při pohledu zepředu jsou rovné, středně daleko od sebe a rovnoběžné. Délka přední nohy od země k lokti je rovná polovině kohoutkové výšky. Záprstí: není dlouhé, mírně sešikmené při pohledu ze strany. Tlapy jsou kulaté nebo mírně oválné, klenuté s pevně sevřenými prsty. Hlezno: uloženo téměř svisle. Při pohledu ze strany tvoří průběžnou linii procházející od sedacích hrbolů k zemi a prochází přední částí hlezna nebo mírně před ním. Kůže je dostatečně silná a elastická, bez vrásek a bez přebytečné podkožní tkáně. SRST: Krycí srst je hrubá, hustá, rovná. Podsada je hustá, měkká a vlnitá. Srst na hlavě a uších je hustá, krátká a lesklá. Srst na plecích a na krku je delší než na těle a tvoří límec a na lících tvoří licousy, které jsou u psů delší. Končetiny jsou pokryté krátkou, hrubou hustou srstí, která je jen o málo delší na zadní straně předních končetin. Srst na zadní straně zadních končetin tvoří kalhoty ale bez praporců. Mezi prsty roste ochranná srst. Ocas je mohutně osrstěn rovnou a hrubou srstí a na dolní straně ocasu je o trochu delší ale nikdy netvoří prapor.

ZBARVENÍ: nejtypičtější barva je černá s pálením, černá, černobílá, bílá a bílá se znaky - strakáč. Mírné skvrny na končetinách v odstínu základní barvy jsou povoleny

CHODY: volný pohyb. Typickým chodem je prostorný klus, který je střídán s cvalem nebo krokem.

KVH: Psi: 57 až 64 cm, Feny: 53 až 60 cm.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY: Agresivní nebo příliš plaší psi. Jedinci jasně vykazující tělesné nebo povahové abnormality by měli být diskvalifikováni. Nesprávný skus. Zkřivená čelist. Jakékoliv 4 a více chybějící zuby, včetně PM1 - PM2 nebo M3, nadpočetné řezáky. Rybí oko, skvrnité oči. Svěšené uši nebo polosklopené. Zakrnělý ocas. Příliš krátká nebo příliš dlouhá srst, žádná podsada. Barva srsti která je vrozená hnědá nebo vrozená modrá, žíhaná nebo albín.