Rotvajler

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Rottweiler 

ČISLO FCI: 147

ZAŘAZENÍ FCI: II. - pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, sekce 2.1 Molosská plemena typu mastifa. Se zkouškou z výkonu.

PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 15.6.2018

ZEMĚ PŮVODU: Německo

HISTORIE: Rotvajler je považován za jedno z nejstarších plemen psů. Jeho původ sahá až do doby antického Říma. Tito psi se používali k pasení a pohánění stád. Táhli s římskými legiemi přes Alpy, chránili lidi a poháněli jejich stáda. V oblasti kolem Rottweilu se tito psi setkali a zkřížili s místními psy. Hlavním úkolem vzniklého plemene bylo pohánění a střežení stád dobytka a obrana pána a jeho majetku. Podle starého říšského města Rottweilu dostalo plemeno jméno: rottweilský řeznický pes. Řezníci chovali tyto psy jen pro výkon a využití. Tak během let vznikl vynikající strážní pes a pes pro pohánění stád, který našel využití také jako tažný pes. Když byla počátkem 20. století hledána plemena psů vhodná pro policii, byl také vyzkoušen rotvajler. Velmi rychle se ukázalo, že rotvajler je vynikající také pro policejní účely. Proto byl v roce 1910 oficiálně uznán jako policejní plemeno. Chovatelé rotvajlerů usilují o psa překypujícího silou, černého s červenohnědými jasně ohraničenými znaky, který přes svoji celkovou mohutnost nepostrádá ušlechtilosti a je mimořádně vhodný jako společenský, záchranářský, služební a pracovní pes. 

VYŽITÍ: Společenský, služební a pracovní pes.

POVAHA: Rotvajler je v zásadě přátelský a klidný, velmi oddaný, poslušný, ovladatelný a pracovitý. Jeho zjev prozrazuje přirozenost povahy; chování je sebevědomé, nebojácné a pevných nervů. Na své okolí reaguje velmi pozorně a zároveň klidně.

STAVBA TĚLA: Lebka: Středně dlouhá, mezi ušima poměrně široká, čelo při pohledu ze strany mírně klenuté. Týlní hrbol dobře utvářený, ale ne přehnaně nápadný. Stop poměrně výrazný. Čelní rýha málo patrná. Nosní houba je dobře vyvinutá, spíše širší než okrouhlá, s poměrně velkými nozdrami, vždy černé barvy. Tlama: v poměru k mozkovně nemá působit ani krátkým, ani dlouhým dojmem. Poměr délky tlamy k délce mozkovny je 1 : 1,5. Nosní hřbet rovný, široký u báze, mírně se zužuje k nosní houbě. Pysky: černé, pevně přiléhající, koutky pysků uzavřené, dásně co nejtmavší.  Silné a široké čelisti. Zuby silné a úplný chrup (42 zubů); horní řezáky přesahují dolní řezáky a tvoří nůžkový skus. Líce: Jařmové oblouky výrazné. Oči: Středně velké, mandlového tvaru, tmavohnědé barvy; víčka dobře přiléhající. Uši: Středně velké, svěšené, trojúhelníkového tvaru; daleko od sebe postavené a vysoko nasazené. Uši otočené kupředu a přiléhající hranou k hlavě zdánlivě rozšiřují lebku.Krk je silný, středně dlouhý, dobře osvalený, s lehce klenutou šíjí, suchý, bez laloků či volné kůže na hrdle. Hřbet: Rovný, silný, pevný. Bedra: Krátká, silná a hluboká. Záď: Široká, středně dlouhá, lehce zaoblená, ne vodorovná, ani strmě spáditá. Hrudník: Prostorný, široký a hluboký (zhruba 50% kohoutkové výšky), s dobře vyvinutým předhrudím a dobře klenutými žebry. Spodní linie a břicho: Slabiny nejsou vtažené. Ocas je ponechaný v přirozené formě, nesený vodorovně v prodloužení hřbetní linie; při zvýšené pozornosti, velkém vzrušení či pohybu může být nesený výše v mírném zakřivení; v klidu také svěšený. Přiložený ke končetině dosahuje ocas ke hleznu nebo je mírně delší. Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné, ne úzce postavené. Předloktí je při pohledu ze strany rovné. Nadloktí: Dobře přiléhající k trupu. Předloktí: Silně vyvinutá a svalnatá. Nadprstí: Mírně pružná, silná, ne strmá. Přední tlapy: Okrouhlé; prsty sevřené a klenuté. Polštářky pevné, drápy krátké, černé a silné. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, ne úzce postavené. Ve volném postoji svírá stehno s kostí pánevní, stehno s bércem a bérec s nártem tupý úhel. Stehna: Středně dlouhá, široká a silně osvalená. Bérce: Dlouhé, silné a mohutně osvalené, šlachovité. Hlezna: Silná, dobře zaúhlená, ne strmá. Zadní tlapy: Poněkud delší než přední tlapy; prsty silné, sevřené a klenuté jako u předních. Kůže je všude na hlavě napjatá; při zvýšené pozornosti psa může tvořit lehké vrásky na čele. Srst: skládá se s krycí srsti a podsady = patrová srst. Krycí srst je středně dlouhá, hrubá, hustá a pevně přiléhající. Podsada nesmí krycí srst přerůstat. Na pánevních končetinách je osrstění poněkud delší.  Psi (samci) musejí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku. Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY: Agresivita nebo přehnaná bázlivost. Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.  Špatný pohlavní výraz (fenčí typ u psa a naopak). Bázlivý, zlý, příliš nedůvěřivý a nervózní pes. Předkus, podkus, zkřížený skus; chybění jednoho řezáku, špičáku, premoláru nebo stoličky.  Entropium, ektropium, žluté oči, různobarevné oči. Ocas: Zálomek; silně stočený ocas nesený po straně hřbetu; vrozená bezocasost. Výrazně dlouhá nebo zvlněná srst. Barva srsti neodpovídající standardu rotvajlera; bílé skvrny.

ZBARVENÍ: Černá s dobře ohraničenými znaky syté červenohnědé barvy na lících, tlamě, spodní straně krku, hrudi a končetinách, stejně jako nad očima a pod kořenem ocasu.

KVH: u psů 61 až 68 cm, u fen 56 až 63 cm.

HMOTNOST: u psů okolo 50kg a u fen okolo 42kg.

CHODY: Rotvajler je klusák. Hřbet zůstává během pohybu pevný a relativně v klidu. Pohyb harmonický, pevný, plný síly, plynulý, prostorný.

DÉLKA ŽIVOTA: 8-10 let