Jakutská lajka

Originální název: Yakutskaia laika
Číslo FCI: 365
FCI skupina: V. - špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 1 (severští saňoví psi), se zkouškou z výkonu

ZEMĚ PŮVODU: Rusko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: rok 2005

VYUŽITÍ: saňový a lovecký pes, se zkouškou z výkonu

HISTORIE: Jakutská lajka je staré domorodé psí plemeno vyšlechtěné původními národy Severovýchodu Ruska na tzv. "psích řekách". Od r. 1635 je v listinách Kоzáků zmínka o psech žijících podél "psích řek". V r. 1692 byla v Amsterdamu publikována kniha holandského vědce, cestovatele, geografa a etnografa Nikolas-Kornelissona Vitsena "Severní a východní Tartárie". V této knize byly publikovány rytiny "Způsoby přesunu Jakutů v zimě". Tyto rytiny ukazují způsoby využití psů k tažné dopravě. Je to první zobrazení jakutských psů. Tyto rytiny rovněž zobrazují tažení lyžaře psem (skijöring race - zimní druh sportu) a další zimní druh sportu - zimní windsurfing. Jsou to nejstarší zobrazení skijöringu a zimního windsurfingu. V r. 1730 Vitus Johassen Bering začal s výpravou rozšířené 2. kamčatské expedice. V době této expedice se aktivně používali psi ležícího za polárním kruhem Jakutska. Byly to první geografické expedice s využitím psů. V knize "Geografie Ruského impéria" Ivana Pavlovského v 1843 r. se píše, že: "psi (jakutské lajky) se používali jako poštovní". V r. 1839 v Jakutské oblasti se v zimním období pro poštovní spojení z Jakutska do Ochotska a dál na Kamčatku používalo k převážení těžkého nákladu do dvaceti spřežení (saně). Do sáněk bylo zapřaženo obvykle deset psů po dva do řady na dlouhém řemenu, s vedoucím jedenáctým. Takto vezli náklad o hmotnosti od 25 do 35 pudů (x 16,38 kg) a za den uběhli až 80 verst. A při lehké jízdě za den uběhli 140 verst (ruských mil, x 1067 m). V 1850 profesor Ivan Jakovlevič Gorlov popsal tradiční metody chovu a použití jakutských lajek ve své knize "Přehled ekonomického stavu, statistiky Ruského impéria za r. 1849". "Jakuti k jízdě a převozu nákladu používají psy. Celý rok jsou psi venku, v létě si vyryjí jámu k ochlazení nebo leží ve vodě, aby se zbavili komárů. V zimě si hledají úkryty pod sněhem a po té co se v hlubokých sněhových jámách stočí do klubíčka, přikryjí si tlamu huňatým ocasem". Různorodé použití jakutských lajek ve všem, co doprovázelo každodenní život člověka v průběhu mnoha století, počínaje lovem, ochranou obydlí, pasteveckými povinnostmi a konče předurčením k tažným účelům, jе rozhodně činí významnými mezi ostatními světovými plemeny.

POVAHA: Jakutská lajka je odvážný, pohyblivý, kontaktní, přátelský, společenský a temperamentní pes.

STAVBA TĚLA: Jakutská lajka je silný pes, s dobře vyvinutým svalstvem, střední velikosti, kompaktní, přiměřeně dlouhé nohy, se silnou suchou kůží. Osrstění je dobře vyvinuto a musí být dostatečné pro život a práci v drsných arktických podmínkách. Pohlavní dimorfismus je jasně vyjádřen, psi jsou silnější a mohutnější než feny. Délka trupu od plece k sedacímu hrbolu převyšuje kohoutkovou výšku o 10-15%. Hlava: Mírně klínového tvaru, úměrná velikosti psa s dostatečně vysokým čelem. Nosní houba velká, s širokými nozdrami černé nebo hnědé barvy. Klešťový skus, Po 3 letech je přípustný těsný předkus. Oči jsou uloženy rovně a široko od sebe, ale ne hluboko, mandlového tvaru. Barva očí je tmavě hnědá, světle modrá a přijatelné jsou rovněž oči různé barvy (jedno oko hnědé, druhé světle modré) anebo světlemodré segmenty na hnědé duhovce. U bílého podkladu (srsti) je přípustné světlejší víčko. Uši: trojúhelníkového tvaru, vysoko nasazené, široké u kořene, silné, vztyčené nebo polovztyčené. Krk: dostatečně dlouhý, dobře osvalený, středně nasazený. Hřbet: silný, široký, rovný, dobře osvalený. Záď: široká, svalnatá, dlouhá, kulatá, téměř horizontální. Ocas: vysoko nasazený, nesen do půlkruhu na zádech (srpkovitý hozen přes záda), pokrytý hustou chundelatou srstí. Hrudník: široký, dostatečně dlouhý, mírně hluboký. Končetiny: silné, svalnaté, rovné, paralelně postavené. Nadprstí: krátké, silné, téměř horizontální. Tlapky (přední i zadní): klenuté, sevřené, s velmi tvrdými polštářky, hustou srstí (štětkou) mezi prsty. Zadní tlapy jsou o trochu větší než přední. Srst je hustá, lesklá, rovná, drsná na dotek, střední délky, s velmi dobře vyvinutou hustou podsadou. Na krku tvoří hřívu, zvlášť výrazně se projevující u psů, na zadní straně předních a zadních končetin jsou husté praporce, na ocasu malý závěs. Na hlavě a předních stranách končetin je srst kratší.

ZBARVENÍ: Bílá a libovolná skvrnitá (dvou nebo tříbarevná).

CHODY: rychlé, pružné, charakteristickým tempem je energický klus a cval.

KVH: Psi - 55-59 cm, ideální - 56 cm, feny - 53-57 cm, ideální - 55 cm.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY: agresivní nebo bázlivá povaha, disproporce stavby těla, psi samičího typu, podkus, předkus volný (bez kontaktu), zkřivená čelist, jakékoli jednobarevné zbarvení, kromě bílé barvy,  hladkosrstost,  jakékoli odchylky v chování nebo stavbě těla, jenž mají vliv na zdraví psa a na jeho schopnost vykonávat práci tradiční pro dané plemeno.