Československý vlčák
Originální název: Československý vlčák
Jiné označení:
Původ: Československo
Číslo standardu FCI: 332
Oficiální zkratka plemene užívaná v ČR: CSV
Skupina FCI: 1. (Ovčácká, pastevecká a honácká plemena)
Datum zveřejnění platného standardu:
Patronát: Slovenská Republika
S pracovní zkouškou.
Historie
Původním účelem křížení vlka s německým ovčákem bylo získání služebních psů pro potřeby československé Pohraniční stráže. Tito psi pak měli splňovat mimořádné požadavky kladené na odolnost, vytrvalost a ostražitost, požadovanou k zajištění zabezpečení západní hranice tehdejšího Československa. Ing. Karel Hartl, náčelník služební kynologie pohraniční stráže zpracovával a prosazoval od roku 1955 projekt k získání kříženců mezi vlkem a psem, který zahrnoval prozkoumání otázek mezidruhového křížení po stránce biologie, dědičnosti, biometrie, a sledování některých fyziologických rozdílů mezi psy, vlkem, a křížencem. Dále byly sledovány otázky vytváření kladných a záporných podmíněných reflexů, procesy podráždění a útlumu, endogenní aktivita, sociální chování a jeho změny během života zvířete... Po schválení modelu pokusu a jeho materiálního zajištění velitelstvím PS bylo v roce 1957 přistoupeno k realizaci projektu, na němž se podílely chovné stanice několika brigád PS. Chovná stanice Libějovice sledovala biologické otázky hárání, krytí a gravidity, početnost vrhů, adaptaci kříženců na různé podněty, možnosti výchovy a výcviku, byla sledována endogenní aktivita vlka, psa a kříženců v různých generacích. Na podobném programu pracovaly i chovné stanice Grabštejn a Malacky. Chovná stanice Volary měla za úkol pozorovat u kříženců sociální chování a rozdíly v jeho projevu. Chovná stanice Cheb sledovala rozdíly v růstu tělesných proporcí kříženců ve srovnání s NO. Chovná stanice Karlovy Vary sledovala výchovu kříženců umístěných samostatně, nebo společně se štěňaty NO a vyhodnocovat rozdíly v projevech jejich chování. Chovná stanice Bratislavské brigády (Šamorín, později Malacky) měla za úkol sledovat rozdíly mezi kříženci F1, F2, a dalších generací, (takto byly označovány jen generace ze zpětného křížení na NO, tj. s klesajícím podílem vlčí krve) a později sledovat výsledky vzájemného páření kříženců různých generací.
V roce 1981 se konečně podařilo získat souhlas Českého svazu chovatelů se zápisem československých vlčáků do Hlavní plemenné knihy psů v Praze a se založením Klubu chovatelů československého vlčáka. Federální výbor chovatelských svazů poté souhlasil s celostátní působností nového klubu a se založením slovenské pobočky Klubu. Až do schválení standardu plemene FCI byli českoslovenští vlčáci zapisováni v registru, jako evidovaný chov. Na vzniku plemene československý vlčák se v rozpětí 25 let podíleli 4 vlci; po řadě Brita, Argo, Šarik a Lejdy.
Povaha
Využití
Charakteristika
Standard
HLAVA: Souměrná, dobře osvalená, při pohledu ze strany i shora tvoří tupý klín. Výraz musí vyjadřovat pohlaví.
Mozkovna: Při pohledu ze strany i zepředu je čelo mírně klenuté. Čelní brázda není výrazná. Týlní hrbolek je dobře patrný. Stop: Mírný. Lícní část: Nos: Oválný, čemý. Tlama: Suchá, ne široká, rovný hřbet nosu. Pysky: Pevně přiléhající, koutky uzavřené. Okraje pysků jsou čemé.
Čelisti/zuby: Čelisti silné a souměmé. Zuby dobře vyvinuté, zvláště špičáky. Nůžkový nebo klešfový skus, 42 zubů odpovídající zubnímu vzorci. Pravidelná linie skusu. Líce: Suché, dostatečně osvalené, výrazně nevystupují. Oči: Úzké, šikmé, jantarově zbarvené. Dobře přiléhající víčka. Uši: Stojaté, tenké, trojúhelníkového tvaru, krátké (tzn. ne delší než 1/6 výšky v kohoutku); zevní bod kořene ucha a vnější koutek oka jsou v přímé linii. Kolmice spuštěná z vrcholu ucha prochází těsně podél hlavy.
Krk: Suchý, dobře osvalený, v klidu svírá s horizontální rovinou úhel do 40 stupňů. Délka krku musí psu umožnit bez námahy dosáhnout čenichem na zem.
Trup:
Horní linie: Plynulý přechod od krku k trupu, mírně skloněná.
Kohoutek: Dobře osvalený, zřetelný, přesto nesmí narušovat plynulost horní linie.
Hřbet: Pevný, rovný.
Bedra: Krátká, dobře osvalená, ne široká, mímě klesající.
Záď: Krátký, dobře osvalený, ne široký, mímě klesající.
Hrudník: Souměrný, dobře osvalený, prostomý, hruškovitého tvaru se zúžením k hrudní kosti. Hloubka hrudi nedosahuje k loktům. Rukojet kosti hrudní nepřečnívá kloub ramenní.
Spodní linie a břicho: Břicho pevné a vtažené. Slabiny lehce vpadlé.
Ocas:
Vysoko nasazený, spuštěný přímo dolů. Při vzrušení pes zpravidla nese ocas srpovitě vzhůru.
KONČETINY:
Hrudní končetiny: Hrudní končetiny jsou rovné, pevné, suché, úzce postavené s mímě ven vybočenými tlapami.
Plece: Lopatka je uložená víc v přední části trupu, dobře osvalená. S horizontální rovinou svírá úhel okolo 65 stupňů.
Rameno: Silně osvalené; s lopatkou svírá úhel mezi 120 -130 stupni.
Loket: Dobře přiléhá k hrudníku a nevybočuje z linie trupu. Výrazný, dobře pohyblivý. Kost pažní s kostí vřetení svírá úhel okolo 150 stupňů.
Předloktí: Dlouhé, suché a rovné. Délka předloktí s nadprstím tvoří 55% výšky psa v kohoutku.
Zápěstní kloub: Pevný, dobře pohyblivý.
Nadprstí: Dlouhé, se zemí svírá úhel nejméně 75 stupňů. Při pohybu lehce péruje.
Tlapy hrudních končetin: Velké; mírně ven vybočené, delší klenuté prsty a silné tmavé drápy. Výrazné, pružné, tmavé polštářky.
Pánevní končetiny:
Silné. Končetiny rovnoběžně postavené. Kolmice spuštěná od sedacích hrbolů probíhá středem hlezenního kloubu. Vlčí paspárky jsou nežádoucí a musí se odstranit.
Stehno: Dlouhé, dobře osvalené; stehenní kost s pánví svírá úhel okolo 80 stupňů. Kyčelní kloub je pevný a dobře pohyblivý.
Koleno: Silné, dobře pohyblivé.
Bérec: Dlouhý, suchý, dobře osvalený; s nártem svírá úhel okolo 130 stupňů.
Hlezenní kloub: Suchý, pevný, dobře pohyblivý.
Nárt: Dlouhý, suchý, směřuje téměř kolmo k zemi.
Tlapy pánevních končetin: Delší klenuté prsty se silnými tmavými drápy. Výrazné polštářky.
Kůže
Elastická, pevná, bez vrásek; nepigmentovaná.
KVH:
Psi nejméně 65 cm
Feny nejméně 60 cm
HMOTNOST:
Psi nejméně 26 kg
Feny nejméně 20 kg
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.
- Těžká nebo lehká hlava.
- Ploché čelo.
- Jestliže chybí 2 P1 (premoláry 1) nebo oba M3 (moláry 3), nehodnotí se to jako vada.
Jestliže chybí současně 2 P1 a 1 M3 nebo 2 M3 a 1 P1, hodnotí se to jako vada.
- Tmavohnědé, černé nebo nestejné zbarvení očí.
- Hrubé, vysoko nebo nízko nasazené uši.
- Vysoko nesený krk v klidu, nízko nesený krk v postoji.
- Nevýrazný kohoutek.
- Netypická horní linie.
- Dlouhá záď.
- Dlouhý, nízko nasazený a nesprávně nesený ocas.
- Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin.
- Měkké nadprstí.
- Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin; nedostatečné osvalení.
- Nevýrazná maska.
- Krátký krok a vlnitý pohyb.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- Agresivní nebo bázlivý.
- Nesouhlas v proporcích.
- Vady povahy.
- Netypická hlava.
- Neúplný chrup (jiné než ty, které byly popsány v odstavci Vady); chybné uložení špičáků ve spodní čelisti.
- Netypický tvar a uložení oka.
- Netypické postavení ucha a netypický tvar ucha.
- Lalok.
- Velký sklon zádě.
- Netypický hrudník.
- Ocas netypický v nasazení a nesení.
- Chybný postoj a netypické hrudní končetiny.
- Otevřená srst a netypická srst.
- Jiná než standardní barva.
- Uvolněné vazy.
- Netypický pohyb.
Psi, kteří vykazují zřetelné psychické poruchy nebo abnormální reakce, musí být diskvalifikováni.
POZN: Psi musí mít dvě zřetelně normální varlata úplně sestoupená do šourku.
Chody
Zbarvení
Zdraví
Průměrná délka života: 13-16 let
Výživa
Populace
Odkazy
Podobná plemena
- Původ: bývalé Československo
- FCI: pracovní plemeno
- Vznikl: na základě křížení NO a vlků (šlechtěn za záměrem lepšího pracovního psa).
- Cena: 12-20 tisíc KČ.
- Uznán: 1982
- Původ: Holandsko
- FCI: společenské plemeno
- Vznikl: na základě křížení NO a vlků (nejdříve křížen bez záměru, poté jako slepecký a společenský pes).
- Cena: 25 tisíc KČ
- Uznán: 1932
Rozdílná povaha ČSV a Saarloose
První věc, která člověka překvapí je jejich naprostá nekonfliktnost k jiným psům a lidem. Ano jsou výjimky, ale ty by člověk spočítal na prstech jedné ruky. Většina ani neví, jak vypadá psí náhubek. Jejich přístup k lidem je také ojedinělý. většina dělá, že cizího člověka nevidí, radši se mu vyhnou a rozhodně nemají potřebu fyzického setkání. Není saarloose, který by nadšeně přivítal člověka, jehož vidí poprvé v životě. Když jste s nimi déle, někteří k Vám přijdou, nechají se decentně podrbat, ukradnou Vám pamlsek a zmizí. SAVové jsou oproti ČSV opatrní (neskočí na Vás jako tank) a jsou to psi jednoho pána. Může se stát, že se bude bát chlapů v rodině, nebude komunikovat a fungovat se zbytkem lidské smečky. A bude opravdu trpět absenci své lidské poloviny duše. Nejsou tak psychicky stabilní jako čsv. SAV jsou často melancholičtí. Nemusí dobře zvládat stresové situace, často neradi cestují a málo který ocení ten aktivní životní styl plný nových věcí a lidí. SAV oproti ČSV je totiž více vlkem. Hodí se pro klidné povahy. Pro lidi co jsou trpěliví, dokáží svůj život tomu psovi naprosto přizpůsobit. Klidně změnit celý svůj režim, aby jeho "jakovlk" byl šťastný. Důležité je, si uvědomit, že jsou to opravdu rozdílná plemena. Každý je jiný, byť mají společné znaky v povaze i vzhledu. Byla hlavně jinak šlechtěna, u ČSV probíhala tvrdá selekce na povahy. Šlechtila je armáda s jejich pečlivým zapisováním. Dodnes je v ČR s SR řízený chov, který posouvá ČSV dopředu. U SAV je šlechtil původně jeden člověk, přesné záznamy neexistují. Dodnes se prosazuje v zemi původu plachost.
V tuhle chvíli máme v ČR chovatele a majitele, kteří nechtějí jen psa na zahradu, co se bojí vlastního stínu, ale povahu více podobnou psovi. Myslím, že to není špatný směr, kam směřovat toto krásné plemeno. Díky tomu můžete dnes potkat saarloosy v centru Prahy, na hromadných akcí, kde nás neustále přesvědčují, že mají něco do sebe.