Australská kelpie

F.C. I.-Standard č. 293

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Australian Kelpie
ZEMĚ PŮVODU: Austrálie
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 08.10.2012
VYUŽITÍ: ovčácký pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi. Sekce 1 ovčáci.
Se zkouškou z výkonu.

HISTORIE: Kelpie je skotský výraz pro zlomyslného vodního ducha či skřítka, který se vyskytuje u brodů v koňské podobě, která umí měnit svou podobu. Australská kelpie není zlomyslná ani extremně vodomilná. Snad jen ten kůň je jí blízký díky svým pracovním povinnostem. Jiní tvrdí, že kelpie v gaelštině znamená "divoké hříbě". Podle třetího tvrzení je to prostě jen mazlivá přezdívka feny, která byla zakladatelkou plemene. Kelpie pochází od kolie, přivezené do Austrálie prvními skotskými přistěhovalci. Plemeno získalo oblibu u australských farmářů jako šikovný pastevecký pes, s vysokými schopnostmi k výcviku.

V polovině 19. století se farmáři ve Skotsku rozhodli zkusit štěstí v Austrálii a při cestě tam si s sebou vzali své ovčácké psy, zejména různé kombinace rutherdorfordské dlouhosrsté kolie. Ale australské rozlehlé pláně, horko a mnohopočetná stáda ovcí dávala těmto koliím zabrat. Proto bylo nutné vyšlechtit nové, odolnější a výkonnější plemeno. Existuje několik teorií, jak australská kelpie vznikla. Někteří tvrdí, že rutherdorfordské dlouhosrsté kolie byly kříženy s místními psy, jiní to popírají tvrzením, že kelpie vznikla křížením kolie a dinga. Název plemene však přesně určuje místo, odkud přišli do Austrálie jeho předci. Australská kelpie je dnes vzhledově mnohem bližší původní skotské pracovní kolii, než dnešní výstavní jedinci, které pod tímto názvem známe z výstavních kruhů. Základem chovu byli skotští ovčáčtí psi zvaní KALLADE nebo WORKING COLLIE v barvě černé a černé s pálením, které do Austrálie dovezl pan Georg Robertson (někdy prameny uvádějí jméno Rutherford). Okolo roku 1843 založil farmu ve stanici Warrouk v Západní Virginii a začal se věnovat chovu ovcí, dobytka a samozřejmě i pracovních psů. Začátkem sedmdesátých let minulého století pracoval nedaleko Robertsonova statku muž jménem Jack Gleeson, který velice obdivoval psy pracující u stád. Obzvláště se mu líbila jedna fenka, která byla přímým potomkem dovezených psů ze Skotska. Farmář ji daroval svému synovci, ale Gleeson se nevzdal a získal fenu výměnou za koně. Pojmenoval ji KELPIE. Cestou se zastavil u Marka Tullyho, který mu daroval černou kolii - psa jménem MOSS. První štěňata po rodičích KELPIE a MOSS se narodila okolo roku 1873 a záhy se uskutečnil další vrh. Přibližně ve stejné době byly do Austrálie dovezeny dvě černé kolie s pálením JENNY a BRUTUS pana Gilberta S. Eliota. JENNY a BRUTUS se během cesty spářili a po příjezdu se jim narodila štěňata. Jedním z nich byl pes CAESAR, který se v roce 1875 stal otcem třetího vrhu fenky KELPIE. Z tohoto spojení se narodila KELPIE II., jejímž majitelem se stal C.T. W. King, a proto se občas nazývá "King´s Kelpie". KELPIE II. byla, stejně jako její matka, vynikajícím pracovním psem a své kvality potvrdila na 1. Australské soutěži ovčáckých psů, kde zvítězila. KELPIE II. byla nakryta psem MOSS a jejich potomstvu se začalo říkat "Kelpie´s pups", což se později zkrátilo na KELPIE. Postupně došlo k přimíchání krve ovčáckých psů z různých oblastí (vesměs zvířat tmavě zbarvených s pálením). Dalším, přímo legendárním psem, byl pes Coil, který získal v roce 1898 při pracovní zkoušce v Sydney maximální počet bodů. Vynikající výkon zopakoval tento pes také v následující den i se zlomenou nohou a navíc v rekordním čase! Jedinci z oblasti Sydney pálení často postrádali a předpokládá se, že právě tito psi se stali předky dnešní show větve. Jednotný název KELPIE však přes některé rozdíly zůstal. Oficiálně bylo plemeno uznáno v roce 1870. Dnešní podoba kelpie ukazuje, že by plemeno mohlo pocházet z kříženců, v nichž se spojila ovčácká povaha kolie s fyzickými schopnostmi dinga s těžší hlavou a širším hrudníkem. Po roce 1870 se plemeno proslavilo vítězstvím na soutěžích ovčáckých psů v ovládání stád. Bylo stále slavnější a rozšířilo se po celém kontinentě. Říká se, že jedna kelpie odvede u stáda práci deseti mužů. Jestli nějaké ovčácké plemeno má zajištěnou budoucnost, pak je to kelpie. Nic zřejmě tyto psy nikdy nenahradí. Práci ovčáckého psa se kelpie věnuje doslova posedle. Dokáže za jediný den naběhat až padesát kilometrů, kličkuje při tom se a tam a řídí přesuny obrovských stád. Kelpie pracuje tak horlivě, že když se ovce semknou k sobě, přebíhá jim po hřbetech. Jsou to psi energičtí, neúnavní, rychlí a inteligentní workoholici. Charakteristikou kelpie je soustředěný pohled a štěkání ve vysokých tóninách, které činí ze psa vynikajícího pomocníka při pasení mnohpočetných stád ovcí nebo dobytka. V současné době má kelpie dvě od sebe odlišné linie - pracovní a výstavní. Pracovní kelpie (tzv. working kelpie) je původní a byla chována výhradně pro své pastevecké schopnosti. Tyto kelpie mívají pálení okolo očí, na nose, lících, na spodní straně krku a hrudi, na nohách z vnitřní strany stehen a na spodní straně ocasu. Jejich srst je kratší a hlava má odlišný tvar. Kelpie, které závodily byly většinou s pálením, což ukazuje, že tito psi mají speciální gen pro práci. Výstavní kelpie (tzv.show kelpie) jsou šlechtěné především na exteriér a bývají jednobarevné. Mají mohutnější tělo a kratší nohy. V zemi původu pečlivě rozlišují výstavní a pracovní linie. Výstavní kelpie jsou tam registrovány Kennel klubem, pracovní kelpie se zapisují do registru Working kelpien Council of Australien. V ČR se kelpie nerozlišuje na pracovní a výstavní, všechny mají v průkazu původu zapsán název: australská kelpie. Několik jedinců je vedeno v registru - tzn., že nejsou známi všichni předci a tito jedinci nemohou získat titul interšampióna. Kelpie v registru sice mohou na výstavy, ale protože není přesně známý původ jedinců, se zařazováním do chovu musíme být opatrní.

Kelpie v Austrálii: Jedním z nejznámějších chovatelů kelpií v Austrálii je TIM AUSTIN . Jeho chovatelská stanice Elfinvale od roku 1956 odchovala několik tisíc kelpií převážně červené barvy bez pálení a mnoho jich prodala do zámoří. Dvě hlavní krevní linie použité při zakládání chovu byly od chovatelů výstavních kelpií, kteří chovali čokoládově hnědé kelpie. Tyto dvě krevní linie byly z chovatelských stanic Wilton Vale a Hiawatha. První chovaná fena v Elfinvale byla Hiawatha True Lassie. První chovný pes byl Wilton Vale Timothy. Po šesti letech přidal pracovní kelpie, aby upevnil pracovní schopnosti a koncentraci. První dvě pracovní linie nazval Rockybar a Karrawarra. Karrawarra Bronze byl silný, energický, pracovní typ, který ve velkém množství používá oči. Jeho neohrožený temperament, statečnost a obratnost byly přenášeny na jeho potomky a byl nejlepším psem šedesátých let.

CELKOVÝ VZHLED: celkový vzhled odpovídá mrštnému, aktivnímu psovi vysokých kvalit, spojujícímu výbornou svalovou kondici s velkou pružností končetin a schopností neúnavně pracovat. Nesmí jevit žádné známky přílišné hubenosti

DŮLEŽITÉ PROPORCE: délka psa od předhrudí k hrbolkům kosti sedací je větší než kohoutková výška v poměru 10 : 9

POVAHA: kelpie je velmi pozorná, horlivá a vysoce inteligentní, s jemnou a učenlivou povahou a téměř nevyčerpatelnou energií, s velkou věrností a oddaností svěřeným úkolům. Má přirozený instinkt a přístup k práci s ovcemi, jak ve volné krajině, tak v ohradě. Jakákoliv vada ve stavbě těla nebo v povaze, která neodpovídá pracovnímu psovi, musí být považována za neodpovídající typu.

STAVBA TĚLA: Hlava je v dobrém poměru k velikosti psa. Celkový tvar a obrysy vytvářejí dosti liščí výraz, který je změkčen očima mandlového tvaru. Lebka: lehce zaoblená a mezi ušima široká. Čelo probíhá v rovném profilu až ke stopu. Stop: vyjádřený. Nosní houba: barva odpovídá barvě srsti. Tlama: jasně modelovaná a vyznačená, upřednostňována je tlama lehce kratší než mozkovna. Pysky: pevné a suché, bez známek volnosti. Zuby: zuby mají být zdravé, silné a rovnoměrně rozmístěné, spodní řezáky jsou za horními, bez ztráty kontaktu, tj. nůžkový skus. Líce: nejsou hrubé ani vystupující, ale zaoblené k tlamě. Oči: oči jsou mandlového tvaru, střední velikosti, s jasně vyznačenými koutky, s inteligentním a horlivým výrazem. Barva očí je hnědá, harmonizující s barvou srsti. U modrých psů je přijatelná i světlejší barva oka. Uši: uši jsou vztyčené a stoupají k jemné špičce, jejich kůže je jemná, ale v bázi silná. Uši jsou nasazené na lebce široce a směřují dopředu, jsou lehce zaoblené na vnějším okraji a střední velikosti. Vnitřek ucha je dobře osrstěn. Krk je střední délky, silný, lehce klenutý, postupně přechází v plece. Bez volné kůže, s dostatečným osrstěním tvořícím límec. Hřbetní linie: pevná, rovná. Bedra: silná a dobře osvalená. Záď: poměrně dlouhá a spáditá. Hrudník: spíše hluboký než široký. Hrudní koš: dobře klenutý. Slabiny: dobré hloubky. Ocas: v klidu je ocas svěšený v lehkém oblouku. V pohybu nebo v afektu může být zvednutý, ale nikdy nesmí být nesený nad vertikální linií procházející kořenem ocasu. Je osrstěn huňatou srstí. Je nasazen v prodloužení spadající zádě a dosahuje zhruba k hleznu. Hrudní končetiny jsou svalnaté se silnou, dobře modelovanou kostrou, rovné a paralelní při pohledu zpředu. Plece: suché, osvalené, šikmo uložené, s ramenními lopatkami uloženými blízko ke kohoutku. Nadloktí: v pravém úhlu k ramenní lopatce. Lokty: nevytočené ven ani nevtočené dovnitř. Nadprstí: při pohledu ze strany má být nadprstí lehce šikmé, což zajišťuje pružnost pohybu a schopnost rychlého manévrování. Tlapky: kulaté, silné, s hlubokými polštářky, kompaktní, dobře klenuté prsty a silné krátké drápky. Pánevní končetiny mají vykazovat šířku a sílu. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny od hlezen k tlapkám rovné a paralelní, s postojem ani úzkým ani širokým. Koleno: dobře zaúhlené. Hlezno: dostatečně nízko uložené. Tlapky: kulaté, silné, s hlubokými polštářky, kompaktní, dobře klenuté prsty a silné krátké drápky.

CHODY: k dosažení téměř neomezené vytrvalosti vyžadované od pracovního ovčáka v rozlehlých otevřených prostorách musí kelpie mít dokonale zdravou tělesnou stavbu i pohyb. Pohyb je volný a neúnavný a pes musí mít schopnost dobře manévrovat i ve vysoké rychlosti. V klusu mají tlapky tendenci se se zvyšující se rychlostí vzájemně přibližovat, ale v klidu pes stojí dostatečně široce.

SRST: srst je dvojitá, s krátkou hustou podsadou. Krycí srst je uzavřená, každý pesík je rovný, tvrdý a ploše přiléhající, takže srst je voděodolná. Pod trupem až dozadu ke končetinám je srst delší a u stehen tvoří malé praporce. Na hlavě (včetně vnitřku ucha), na hrudních končetinách a tlapkách je srst krátká. Na krku je delší a hustší, tvoří límec. Ocas je huňatě osrstěný. Příliš dlouhá i příliš krátká srst je vadou. V průměru má být srst na trupu 2 až 3 cm dlouhá.

ZBARVENÍ: černá, černá s pálením, červená, červená s pálením, fawn, čokoládová a kouřově modrá.

KVH: Výška v kohoutku: psi: od 46 do 51 cm; feny: od 43 do 48 cm.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci. Volná ramena. Jakákoliv tendence ke kravskému postoji či vyklenutým hleznům. Vázaný a sbíhavý pohyb. Omezený či chůdovitý pohyb.

VYŘAZUJÍCÍVADY: Agresivní nebo přehnaně plachá povaha psů. Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni. Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.