Je skupina psů dle FCI s pořadovým číslem tři. Má celkem čtyři sekce:

• Velcí a střední teriéři
  
• Malí teriéři
  
• Teriéři typu bull
  
• Toy teriéři
  

Je to nesourodá skupina psů různých velikostí a barevných rázů, z nichž nejrozšířenější jsou malí teriéři, jako je Jack Russell teriér nebo yorkšírský teriér. V této skupině má svého zástupce i Česká republika a je to Český teriér, zařazený v sekci Malí teriéři. Český teriér je jedním ze dvou uznaných českých plemen. Většina teriérů byla vyšlechtěna pro lov krys a jiných hlodavců, zbytek jsou společníci. Speciální sekcí jsou i Teriéři typu bull, kteří byli vyšlechtěni v Anglii a Americe pro psí zápasy.

Teriéři se dnes mnohdy využívají i ke svým původním účelům; k lovu krys a potkanů, k psím zápasům, k norování. Všichni tito psi se vyznačují sebejistou a odvážnou povahou, přesto se ke svému majiteli a jeho rodině chovají láskyplně. Mají sklony ke kousání a hryzání a mnohdy není lehké je vycvičit k poslušnosti a získat si u nich loajalitu. Jejich dalším charakteristickým znakem je i to, že se ne vždy dobře snášejí s jinými psy. Ale vše je o výchově a výcviku. Vzhledově se liší, jde o různé velikostí i barvené rázy, stejně tak někteří mají srst hladkou, jiní dlouhou nebo drsnou. Není pravdou, že všichni teriéři mají společný původ, ale největší počet teriérů pochází z Velké Británie. 

Je skupinapsů s pořadovým číslem pět dle FCI. Tato skupina má celkem osm sekcí:

• Severští sáňoví psi
  
• Severští lovečtí psi
  
• Severští hlídací
  
• Ovčáčtí psi
  
• Evropští špicové
  
• Asijští špicové
  
• Příbuzná plemena
  
• Primitivní plemena
  
• Primitivní lovecká plemena
  
• Primitivní lovecká plemena s protisměrně rostoucí srstí na hřbetě (ridgem)
  

Tito psi jsou různorodí, jsou různé velcí, mají jiné barvy i stavbu těla. Nejznámějšími zástupci této skupiny jsou němečtí špicové. Ze sekce primitivních plemen to je basenži. Česká republika němá v této skupině žádné zástupce, na rozdíl od Německa. Zvláštní zmínku si zaslouží poslední sekce, tedy primitivní lovecká plemena s ridgem na hřbetě. Jedná se o tmavší pruh srsti, která roste opačným směrem. V této sekci je pouze jeden zástupce; thajský ridgeback (rhodéský ridgeback je oficiálně uznán jako honič).

Špicové jsou stará plemena, i když ne tak jako primitivní plemena. Většina z nich je z arktických a subarktických oblastí, evropští špicové jsou jen dva (německý špic, italský volpino). Předci špiců jsou neznámí, žádný archeolog zatím nenašel nález, který by představoval přechod těchto psů z mohutných vlků do svalnatých psů. Prapředky evropských špiců je dle všeho pes bažinný. Za domestikaci vlků na dnešní špice mohou severští indiáni, kteří hledali pomocníka na tahání těžkých nákladů. To bylo také původní využití většiny špiců; tahání těžkých nákladů a jejich hlídání. Ale třeba německý špic byl společenský pes již od počátků chovu. Dnes jsou všichni špicové jen společenští psi nebo psí sportovci (mushing). Přestože označení "primitivní plemena", se může zdát hanlivé, v této sekci psů je několik plemen, která se řadí jako jedna z nejinteligentnějších. "Primitivní" jsou proto, že jsou to velmi stará a původní plemena. Například basenži se dostal s Féničany do Afriky před více než pěti tisíci lety. U mnohých z nich je pravděpodobnost, že jejich předkem je původní dingo. Většina z nich vznikala přirozeným křížením bez zásahu člověka. Nejvíce primitivních plemen pochází z jižní Evropy, pak tu máme faraonského psa z Afriky a thajského ridgebacka z Thajska. Primitivní plemena v Austrálii nepotkal příliš šťastný osud; ti, kteří přijeli s kupci z Austrálie byli většinou předkládáni bohům jako oběti, proto se dodnes nedochovali. Jedním z dochovaných je Novoguinejský zpívající pes, ten je ale považován za divoké zvíře.

Je skupina psů dle FCI s pořadovým číslem šest. Jedná se o skupinu psů vyšlechtěných pro stopování a pronásledování zvěře. Barváři mají trochu jiný úkol a to zvíře vystopovat a usmrtit (nejčastěji prokousnutím hrdla). Slovo "barvář" má původ v myslivecké mluvě, kde "barva" značí krev. Honiči a barváři používají při stopování zvěře na rozdíl od chrtů pouze čich, což z nich dělá dobré stopaře, které je vhodné využívat i při hledání raněných po zemětřesení nebo jiných katastrofách. Mají různé barvy, velikosti i typy srsti, nemají společné vzhledové prvky. Tato skupina má tři sekce:

• Honiči (velcí, střední a malý)
  
• Barváři
  
• Příbuzná plemena
  

Příbuzná plemena je sekce se dvěma psími plemeny, dalmatinem a rhodéským ridgebackem. Česká republika v této skupině svého zástupce nemá, ale je zde slovenské psí plemeno: Slovenský kopov.

Nejvíce honičů a barvářů bylo vyšlechtěno ve středověké Francii. Tamější bohatí šlechticové a králové často pořádali parforsní hony, k čemuž používali širokou škálu psů, které mezi sebou křížili aby dosahovali lepších a lepších výsledků. Hrubosrstí honiči se tehdy obecně nazývali griffoni a některým plemenům toto označení zůstalo dodnes. Přesto nejsou tato francouzská plemena příliš známá a oblíbená, mnohem větší popularity dosáhli angličtí bíglové. Významné honiče má i Německo, které dalo vzniknout brakýřům. Přesto asi nejznámějším zástupcem této skupiny je bloodhound, který se již sice nevyužívá jako pes pro parforsní hony, ale je skvělým vyhledávačem obětí přírodních katastrof nebo ztracených lidí, dokáže jít i po stopě staré dva týdny. Mnoho honičů a barvářů se stále využívá ke stopování a pronásledování zvěře, ne všichni jsou totiž dobrými společníky do rodiny.

Je skupina psů dle FCI s pořadovým číslem sedm. Jedná se o psy vyšlechtěné k lovu zvěře a jejímu aportování, v současné době se ale využívají i jako společníci do rodiny. Skupina ohaři má dvě sekce;

• Kontinentální ohaři
  
• Ohaři britských ostrovů
  

Přičemž kontinentální ohaři mají ještě tři podsekce: Typ brague (krátkosrstí), typ španěl(dlouhosrstí) a typ griffon (hrubosrstí). Mezi kontinentální ohaře patří především francouzská a německá plemena, mezi ohaře britských ostrovů pak samozřejmě patří plemena psů ze Spojeného království. Ale i Česká republika má v této skupině svého zástupce; českého fouska, jedno ze dvou českých psích plemen uznaných FCI. Slovensko zde zase má slovenského hrubosrstého ohaře.

Ohaři jsou blízce příbuzní honičům a barvářům. Pravděpodobným předchůdcem všech dnešních ohařů je - již vyhynulý - španělský větřící pes. Toto psí plemeno existovalo v 16. století především na území dnešního Španělska, ale psi podobného typu si lovci rychle oblíbili i v Anglii a Francii. Španělský větřící pes byl charakteristický tím, že sledoval pachovou stopu ve vzduchu (s tzv. "vysokým nosem") a následně, když našel lovené zvíře, je vystavil. "Stavění" se nazývá stav, kdy pes ztuhne, narovná ocas, zvedne přední nohu a očima upřeně sleduje kořist. Zatímco pes označil kořist, lovci se přibližovali se sítěmi a zvíře polapili. Toto charakteristické chování si zachovali i dnešní ohaři. Tehdejší španělský větřící pes měl dva typy, typ s lehkou konstrukcí (podobný dnešnímu burgoskému perdiqueru) a typ s těžkou konstrukcí (podobný dnešnímu italskému ohařovi). Co se vzhledu a povahy týče, pak jsou ohaři různorodou skupinou. Mohou mít různé barevné variace, různé typy srsti a různé velikosti, většinu z nich ale spojuje jednoduchý výcvik a výchova a jejich dobrý vztah k dětem.

Je skupina psích plemen dle FCI s pořadovým číslem osm. Tato skupina nemá příliš zástupců, přesto je zde několik známých plemen; zlatý retrívr, labradorský retrívr, anglický a americký kokršpaněl... Všechna tato plemena jsou původně lovecká, dnes jsou ale z většiny z nich společníci. Obecně mají povahu přátelskou a milou a jsou to dobří aportéři. Někteří se cvičí i jako asistenční psi. Vzhledově jsou různorodí, ale až na výjimky se jedná o střední a velké psy. Jelikož ale většina z nich pracovala hlavně ve vodě, mají pokožku dobře chráněnou srstí. Obecně jsou to všechno snadně vycvičitelní psi, hodící se pro začínající chovatele. Tato skupina má tři sekce:

• Retrívři
  
• Slídiči
  
• Vodní psi
  

Česká i Slovenská republika nemají v této skupině žádné zástupce, to se ale nedá říct o Německu, kteří zde mají německého křepeláka. Avšak největší počet zástupců zde má Velká Británie, odkud pochází většina retrívrů i slídičů. Své plemeno tu má i Španělsko (španělský vodní pes) a Nizozemsko (kooikerhondje). Když se mluví o slídičích, jedná se většinou o španěly. Až na dvě výjimky pochází všechna tato plemena z Velké Británie. Zde najdeme i malá psí plemena; clumber a sussex španěla. Spojuje je nekonfliktní a přátelská povaha a také dobrý vztah k vodě. Ti se využívali hlavně k nahánění zvěře v hustých podrostech, kam se velcí honiči nedostali. Hodí se pro aktivní lidi, kteří se budou svému psu věnovat. Úkolem retrívrů (někdy zvaní také jako přinašeči) vždy bylo aportovat lovci ulovenou kořist, nejčastěji se jednalo o kachny divoké, jiné vodní ptáky nebo menší savce. Mnohým z nich tato vlastnost zůstala dodnes, proto se stále využívají ke svým původním účelům. Ale prosluli i jako dobří společenští psi. Obecně nejznámějším plemenem je labradorský a zlatý retrívr, krom nich jsou tu ale další čtyři plemena; Curly coated retrívr, flat coated retrívr, chesapeake bay retrívr a nova Scotia duck tolling retrívr. Vodní psi jsou, stejně jako ostatní sekce z této skupiny, sekcí psů-milovníků vody. I oni byli využívání jako aportéři z vody. Nachází se zde i dvě nejstarší plemena ze skupiny slídiči, retrívři a vodní psi; barbet a španělský vodní pes. Přesto je asi nejznámějším portugalský vodní pes, ten se ale dostal do povědomí veřejnosti až v době, kdy si jej koupil Barack Obama.

Je skupina psích plemen dle FCI s pořadovým číslem devět. Jedná se o plemena vyšlechtěná speciálně k tomu, aby dělali společnost lidem. Některá z nich jsou stará i přes tisíc let, příkladem je čivava. Čivava je pravděpodobně i nejznámějším zástupcem této skupiny, ale krom ní je zde i pekingský palácový psík, mops, papillon nebo pudlové. Vesměs se jedná a drobné a miniaturní psy klidné a přátelské povahy. Tato skupina je poměrně početná a má mnoho sekcí.

Česko ani Slovensko nemá v této skupině žádné zástupce, avšak pokud se dočká uznání FCI pražský krysařík, bude patřit právě do této skupiny.

Archeologické nálezy z Číny a Evropy dokládají, že miniaturní společenská plemena zde byla již velmi dlouhou dobu. Jednalo se o malé psy s širokou lebkou a krátkýma nohama, kteří jsou předky mnoha dnešních plemen; jezevčíků, basetů... Pravděpodobně nejstarším zástupcem této skupiny je přes 2 000 let staré plemeno jménem pekingský palácový psík, který byl společníkem prvních čínských císařoven. Ten je příbuzný s několika tibetskými plemeny, shih-tzu a tibetským španělem. Ne vždy se ale jednalo o čistě společenská plemena. Právě tibetský španěl kutálel v tibetských klášterech posvátné mlýnky s modlitbami. A pudlové původně byli aportéry ulovené zvěře. Nejen v Asii ale byla šlechtěna společenská plemena, stejně tak byli ve Velké Británii vyšlechtěni kavalíři king charles španělové a king charles španělové.

Mezi novější společenská plemena patří třeba holandský markiesje (neuznán FCI) nebo ruský toy španěl.